Školní třída z 19. století je umístěna v roubené budově školy, do níž byla v letech 1824–1833 zapsána Barbora Panklová a později i její sourozenci. Expozice zprostředkovává atmosféru školství první poloviny 19. století.
Podle pověsti vznikla skalická farní škola již ve 13. století při blíže nedoloženém klášteru pod dnešní Barunčinou školou. Kdy byla postavena původní dřevěná školní budova, není známo. První písemná zmínka o skalické farní škole je z roku 1407. Roku 1639 vypálili školu Švédové. Nová dřevěná škola, z níž se do dnešních dnů dochovala menší přední část, byla postavena roku 1643. Letopočet zachovaný na zdi uvnitř školy připomíná pravděpodobně rok opravy. Kronikář Josef Myslimír Ludvík zaznamenal, že „roku 1771 učitel Jan Skala měl dětí do školy patřících 288, ale sotva chodilo jich 80“. Do roku 1790 byla skalická farní škola jednotřídní. Když do ní chodila Barunka Panklová, v letech 1824-33 nejprve šest let pravidelně každý den a v letech 1830-33 na nedělní opakovací hodiny, byla již dvoutřídní. Z prostorné široké přízemní roubené budovy, kryté mansardovou dřevěnou střechou, se zachovala toliko menší část, kdysi učitelský byt, přeměněný roku 1851 učitelem J. A. Koliskem v přípravnou čili elementární třídu. Dvě prostorné třídy byly v zadní části školy, která po roce 1864 vyhořela. Ve škole se učilo do konce července roku 1864, neboť 28. září téhož roku byla v nově postavené radnici na náměstí otevřena nová škola. Bývalá dřevěná škola byla prodána za 2000 zlatých kožešníku Josefu Kolářskému ze sousedního domu čp. 10 nad školou. Josef Kolářský postavil později na někdejší školní zahradě nad řekou přízemní domek z kamene čp. 282, dnes součást areálu Barunčiny školy. Roku 1919 byla na torzu dřevěné skalické školy zasazena bronzová pamětní deska akademického sochaře Quida Kociana, nazvaná Hold dětí Boženě Němcové. Škola sloužila ještě dlouhá léta k bydlení a býval zde i mlékařský krámek. Roku 1962 byla dřevěná budova rekonstruována a v bývalém učitelském bytě byla upravena školní třída z třicátých a čtyřicátých let 19. století, jak ji popsala Božena Němcová v povídce Pan učitel. Dnešní areál Barunčiny školy vznikl podle návrhu akad. arch. Vladimíra Labského v letech 1972-81 po vybourání domu čp. 10. Je oddělen od rušné ulice zdí se srubem a lomenicí, malou brankou a těžkými dřevěnými vraty. Podloubí ze starých krovů kryté šindelem - atrium - ohraničuje malou zahrádku.Ve zdi ochozu atria je pět nik s keramickou výzdobou akad. malíře Jiřího Škopka, zobrazující ideální výjevy ze školního dne Barunky Panklové a jejích spolužáků. Niky jsou chráněny dřevěnými okenicemi s malbami a citáty z povídek Boženy Němcové Pan učitel a Babička. Upraven byl i nízký kamenný dům postavený pravděpodobně v šedesátých letech minulého století kožešníkem Kolářským na bývalé školní zahrádce nad řekou. Je v něm umístěna expozice dějin města České Skalice. Její součástí jsou i vojenské památky z bitvy u České Skalice za prusko-rakouské války v roce 1866.
Barunčina škola je ve správě Muzea Boženy Němcové.
Barunčina škola Muzeum 1866
Květen – červen: 10–16 hod. úterý–neděle. Červenec – srpen: 9–17 hod. úterý–neděle. Září: 9–16 hod. úterý–neděle. Říjen–duben: zavřeno Poslední prohlídka 30 min. před uzavřením.
ZDROJ INFORMACÍ: http://www.muzeumbn.cz