V r. 1684 se stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, který si dal postavit na návrší mezi Lanškrounem a Rudolticemi nový barokní zámek. Plány na stavbu vypracovali a vlastní průběh stavebních prací řídili italští architekti Domenico Martinelli a Antonio Salla. Stavba probíhala v l. 1698 - 1712. Nový zámek byl třípatrový a byl založen na půdoryse ve tvaru písmene H.
Z hlavního průčelí vystupovaly mohutné věžovité výstupky. V interiéru bylo v každém patře 14 sálů zdobených barokní štukou a nástěnnými malbami. Okolí zámku bylo změněno v rozsáhlý park.
V r. 1714 však zámek vyhořel. Byl sice nouzově
opraven, ale v r. 1756 jej dal Josef Václav z Lichtenštejna zbořit.
Z celé stavby se zachovala jen průčelní část pravého bočního výstupku, dnešní třípatrová věž se zaobleným jihozápadním nárožím, rozsáhlé sklepy a části základových zdí.
Zbytek zámku byl v r. 1802 opraven a změněn v hostinec. Sklepy byly využity pro potřeby lichtenštejského pivovaru v Lanškrouně.
V r. 1848 byl vykácen zámecký park a později nahrazen lesním porostem. Jako příslušenství lanškrounského pivovaru zůstalo torzo zámku majetkem Lichtenštejnů až do r. 1945 a sloužilo jako hostinec.
Návrší nad Rudolticemi, na němž jsou zbytky zámecké budovy, se nazývá Zámecký vrch. Zachovalá věž má v každém patře jednu malou a jednu velkou místnost. Patra jsou navzájem propojena šnekovitým schodištěm.
V r. 1945 přešel objekt do vlastnictví státu. Byl změněn v zemědělskou usedlost a přidělen soukromému majiteli.
Od roku 1969 je majetkem města Lanškroun.
zdroj: Mgr. Miloš Krejčí